Elektronické žákovské knížky jsou lepší pro děti i pro rodiče

Tři základní školy a v každé je to trochu jinak. ZŠ Gorkého v Pavlovičkách používá systém elektronických žákovských knížek už druhým rokem. Na hodolanské ZŠ Řezníčkova spustili elektronické „žákajdy“ letos a bojují s nepochopením a nedůvěrou rodičů. ZŠ Holice zůstává u tradičních papírových žákovských knížek a o zavedení těch elektronických prozatím neuvažuje.

Jako první se nám do rukou dostalo sdělení Miloslava Paláta, ředitele ZŠ Řezníčkova, určené rodičům. Je zjevné, že přinejmenším část z nich vnímá elektronické žákovské knížky jako problém, nebo přinejmenším komplikaci. U někoho může svou roli sehrát i obava z neznámého nebo třeba skutečnost, že si zrovna nerozumí s počítačem.

Jak přesně ředitel Palát rodičům argumentuje, si můžete přečíst ve veřejně přístupném dokumentu na www.zs-reznickova.cz. Pokud byste chtěli stručný výtah, pak hovoří především o neopodstatněném strachu z neznámého a nového.

Vladislav Tesařík, ředitel ZŠ Gorkého, už má „porodní bolesti“ kolem zavedení systému žákovské knížky za sebou. Zkušební období, kdy vedle sebe paralelně fungovaly tradiční papírové žákovské knížky i jejich internetová verze, proběhlo úspěšně ve druhém pololetí školního roku 2013/14, čistě digitální verze funguje od loňského školního roku, údajně ke spokojenosti všech stran: učitelů, žáků i jejich rodičů.

„Stávalo se nám, především u starších žáků na 2. stupni, že v průběhu školního roku až podezřele často ztráceli papírové žákovské knížky. Někteří žáci dokonce za školní rok potřebovali i tři, nebo i čtyři knížky,“ vysvětluje Vladislav Tesařík, co bylo jedním z hlavních důvodů, proč ustoupili od tradičního papíru. 

Druhým velkým důvodem bylo, že se na třídních schůzkách rodiče často divili, jaké známky jejich ratolesti ve skutečnosti mají. Elektronická žákovská knížka oba tyto problémy řeší a nejen to. O tom, jaká známka asi tak vychází dětem na vysvědčení, si rodiče dělali obrázek tak, že prostě zprůměrovali dosavadní obdržené známky v daném předmětu. Ve skutečnosti to však mohlo vycházet úplně jinak, protože, slovy Vladislava Tesaříka: „Není jednička jako jednička. Jednička z domácího úkolu má v celkovém součtu úplně jinou váhu, než jednička z velké čtvrtletní písemné práce. A to platí, pochopitelně, i pro ostatní známky. 

Zatímco u papírové žákovské knížky tu možnost nemáme, v elektronické dokážeme každé známce přiřadit ještě i její skutečnou hodnotu. Od ní se odvíjí její vliv na budoucí známku na vysvědčení. Naši žáci si této funkce elektronické žákovské knížky rychle všimli a začali pracovat tak, aby dostali na vysvědčení známku lepší.“ Jinými slovy, začali se více či lépe učit. Což je jistě zajímavý a především vítaný „vedlejší efekt“.

Ivana Štenclová, zástupkyně ředitele ZŠ Holice, nezpochybňuje přínos elektronické žákovské knížky, současně ale vysvětluje, proč zůstávají u knížek papírových: „Stále zbývá nezanedbatelné množství těch rodičů, kteří nevlastní počítač a přístup na internet.“

Této objektivně existující situaci muse- li čelit i ředitelé obou dalších základních škol. Na ZŠ Gorkého to vyřešili tak, že těm rodičům, kteří nemají přístup k internetu, případně těm, kterým toto řešení principiálně nevyhovuje, vystavuje třídní učitelka žáka jednou týdně písemný přehled všech obdržených známek. Papírové žákovské knížky už se zde tedy vůbec nepoužívají.