Děti ze ZŠ Gorkého prověřují svou angličtinu při zahraničních cestách
29.10.2015 15:22
Polsko, Bulharsko, Turecko. Tyto země měli možnost poznat žáci ZŠ Gorkého v Pavlovičkách při svých „výletech“ za vrstevníky v rámci programu Comenius. O zážitky a zkušenosti se se čtenáři novin podělila třídní učitelka 8. ročníku Danuše Hartmannová.
Cizím jazykům se nejlépe naučíte, když budete mluvit. Foto archiv Dauše Hartmannové
Vystoupáte-li po schodech do prvního patra, nemůžete si nevšimnout prosklených vitrín a nástěnek plných upomínkových předmětů a fotografií. Naše škola totiž neustále žije projektem mezinárodní spolupráce mezi školami zemí Evropské unie – projektem Comenius, v jehož rámci škola získala mezinárodní partnery na školách v Polsku, Bulharsku a Turecku. Projekt byl realizován prostřednictvím výměnných pobytů našich žáků a učitelů a žáků a učitelů partnerských škol.
Jeho začátky byly – no, dost opatrné. Ono vůbec není jednoduché poslat dítě do ciziny, do úplně cizí rodiny a jenom s učiteli. Jak se tam domluví – učí se sice anglicky, ale bude to stačit? Kdo mu tam pomůže, jak se o něho postarají… a nabízejí se další otázky.
Už první cesta do školy v polském městečku Ryjewo všechny tyto obavy rozptýlila. Přijetí bylo vřelé, rodiny milé, přátelské. Domluva – no v počátcích vždycky trošku vázla, než se našlo téma společné řeči, ale pak jsme zjistili, že ty pozdravy a fráze fungují a opravdu nám otevírají cestu k rozmluvám s lidmi. A když jsme třeba byli trošku s angličtinou v koncích, zafungovala ona dobře známá mezinárodní řeč těla zvaná posunčina. Copak Polsko nebo Bulharsko, tam jsme trošku jazykově příbuzní – i když zvláště v Bulharsku to má ne nevýznamná specifika – to jejich „ Ano – Ne“ vás vždycky dostane, ovšem v tureckém Edremitu o jazykovou blízkost nemohlo jít ani čistě teoreticky – zvlášť pokud nepijete kávu, když jste dítě. A přesto tato oblast vyhrála přízeň našich žáků a v rodinách se zde cítili velmi příjemně.
Takže naše jazyková premiéra dopadla na výbornou. Těch slovíček se fakt musíme přiučit, no nějaká gramatika se také dost šikne – ovšem hlavně se tady neznámkuje a taky to jde!
Těch premiér bylo víc – ne jenom domluva. Nabízí se doprava. Dneska se cestuje hodně, hlavně autem, to už není žádná vzácnost. Ovšem noční rychlík s lehátkovou úpravou – tam nastoupíte, lehnete si a rytmický klapot kol vás ukolébá.
Zcela bezkonkurenční byla určitě cesta letadlem, a to hned z vídeňského letiště.
Jako moc dobré se nakonec ukázalo i to, že naše cílové destinace se nenacházely v rušných turistických oblastech či velkoměstech, ale naopak v místech, kde byla jenom jedna škola. Pro nás, děti z krajského města plného škol – no, zážitek a zkušenost do života. Poznali jsme, nakolik ty školy dokázaly ovlivnit život v celé obci. Samozřejmě i nás vtáhly do svého dění – například v polském Ryjewě se z nás stali házenkáři nejen teoreticky.
A co „krojovaných“ jídel jsme ochutnali! To na dovolené ani nestihnete – už také proto, že o nich nevíte, nebo je neznáte, a tudíž si je ani nedáte.
Velice jsme si považovali také toho, že všude jsme byli přijati představiteli obcí. Opravdu jsme si všeho vážili, protože ani toto se vám hned tak nepřihodí a navíc, můžete srovnávat.
Samozřejmě jsme se snažili všechno „oplatit“ při návštěvách našich nových přátel v Olomouci na naší škole. Jim se nejvíce líbilo, jak se naše rodiny vždy dokázaly domluvit a společně pro naše hosty připravit program a zábavu, aby se zde také cítili jako my u nich – tedy jako doma. I na slzy došlo při loučení.
Také nás těší, že náš program „zabodoval“ i na celostátní úrovni. Naše škola získala nejvyšší ocenění na poli mezinárodní spolupráce škol – jako jediná základka v republice - a účastníci projektu byli přijati v Senátu v Praze senátory zastupujícími náš kraj.
Co říci na závěr? Jeli bychom určitě znovu, teď už máme zkušenost. Člověk je vždycky rád, když zjistí, že to, co se naučil, může uplatnit, a že záleží jenom na něm a na tom, jak se naučil, jaký bude mít ze všeho dojem.